Prodloužený víkenďák v Chlébském (19-22.2.2009)

Ahoj všem,

Píši malé shrnutí a poohlédnutí za uplynulým výcvikovým víkendem. Vzhledem k tomu, že doba je jaká je, mohl jsem s Aresem dorazit bohužel až v pátek nicméně ujetých 300km tam a zase zpět kvůli dvěma dnům výcviku vůbec nelituji. Vzhledem k tomu, že v Kralupech jsme přes celou zimu měli maximálně tak 5cm sněhu nedokážu Vám ani popsat údiv Arese když vyskočil z auta a tlapky mu zmizeli v pul metru sněhu … koukl se na mě jak kdyby se mě chtěl zeptat … „A jak mám teď čůrat?“ J. Nicméně po 5 vteřinách bylo vyřešeno a pak začalo to správné sněhové řádění. Po dostatečném vyřádění jsme se šli konečně ubytovat a taky dostat něco do žaludku, abychom se posílili na další výcvikový den. Karel a Simona měli obrovskou radost, že nás oba vidí a Ares nestíhal rozdávat čumáky ;-). Pak jsme ještě dlouho debatovali o uplynulých dvou dnech o co všechno jsme přišli a během pozdního večera ještě otestovali Arese na lišku, kterou s né moc velkým nadšením donesl. Přeci jenom … 300km cesta, únava, nové prostředí … bylo to na nás obou vidět na první pohled. Nicméně při usínání jsem se těšil na ráno. Po probuzení a řádné snídani následovalo Karlovo vysvětlení denního rozvrhu a pak byl rozchod na místo kde jsme cvičili. Cestou se Aresek důkladně seznamoval s Bruníkem a závodili, kdo první tomu druhému ukousne ucho. Nevyhrál nikdo protože během chvíle se přešlo z hraní k výcviku. Karel rozdal úkoly a šlo se na věc. Tady jen taková malá rada … pokud pojedete do míst kde je půl metru sněhu neberte si středně vysoké boty jako já :o))))))). Ares a Bruňďa dostali vlečku takže jakožto pánečci jsme se brodili sněhem abychom připravili pejskům pořádnou stopu. Každou disciplínu, kterou jsme plnili předcházela řádná instruktáž cvičitele. Byl jsem rád, že výcvik má nějaký řád. Na začátku dne mi připadalo, že děláme úkoly bez dohledu ale byl jsem na omylu. Veškeré pochybení pejska, nebo spíš páníčka, Karel viděl a době oběda všem popsal kdo co dělá špatně. Odpoledne si vzal do parády hned několik pesanů do parády. Přesně věděl který pes to má jak se říká lidově „na háku“ a předvedl majiteli psa ovladatelnost. U Arese toto naštěstí nebylo potřeba. Je klidný od přírody a i přes střílení a živou zvěř u čumáku byl naprosto klidný a vyrovnaný. Výcvik ale odhalil také jeho slabinu … lekl se při výstřelu v momentě, kdy bral zvěř do tlamy. Tato zkušenost mi dala jedno ponaučení … pokud pejsek odmítá něco udělat a vy znáte příčinu a vidíte že má strach, nenuťte ho! Začněte s ním dělat něco jiného nebo ho nějak zabavte a za nějakou dobu to zkuste znova a pokuste se vyvarovat potížím které by mohly zkomplikovat úkol. I takové věci si můžete z loveckého výcviku odnést. Super pro nás oba bylo to, že jsme tu měli k dispozici hromadu zvěře – doma máme tak akorát bažanta v mrazáku L., a také další věci jako je simulace honu, výstřel, hod zvěří, barva… atd. Na konci dne bylo zhodnocení co a jak dobře pesani umí a na co se máme jakožto psovodi soustředit. Já osobně jsem dostal za úkol k Aresovi nepřistupovat tak přísně, dále mám za úkol naučit pejska „číst moje kroky“. V neděli pak byl trošku volnější program a tak měli i pejsci před závěrečným shrnutím výcviku si trošku zablbnout .. však si to také zasloužili. Po jedné hodině odpolední už jsem sedal za volant a se srnčím kopýtkem v batohu na trénování aportu uháněl zpět domů. … a závěrem … každému takový výcvik doporučuji a už teď se těším s Aresem na vodní výcvik s kačenama.

J.B.