První velký úspěch a rovnou s prvním titulem res.CACT

Po nevalném předchozím roku jsem se rozhodl, že se pokusíme alespoň absolvovat jedny zkoušky. Na výběr jsem měl podzimky, nebo speciální vodní práce … hodně dlouho jsem přemýšlel a dny utíkaly a utíkaly. Nakonec jsem usoudil, že nejlepší start pro nás oba bude v domácím prostředí. Proto jsem zvolil Středočeské derby, které máme cca 10 minut od baráku … sice dvoudenní a tím pádem náročnější, ale zase jsem si říkal, že pokud něco pokazíme první den, budeme mít druhý den ještě jednu šanci. Před zkouškami jsem si domluvil s Karlem Zelníčkem pár dní výcviku v Řásné. V plánu bylo nacvičit vlečky všeho druhu a to se taky stalo. Hned při první vlečce si Ares vyrazil na výlet … tady se možná ukázala ta chyba z Bobrůvky. Nechali jsme psa vyběhat a až se unavil, nasadili jsme ho znovu na novou vlečku. Pak už pochopil, že je lepší a rychlejší jít rovnou po stopě. Takhle si během výcviku prošel ještě několik desítek vleček a závěrečná vlečka na více jak 300 kroků byla provedena na jedničku. Ovšem největší chyba byla během výcviku odhalena u mě … bylo to špatné nasazování psa. Karel mě tedy naučil jakýsi rituál, jak si mám psa připravit, jak správně uchopit vodítko a jak psa vypustit. Během následujících 3 týdnů před zkouškami jsem získané zkušenosti aplikoval a procvičoval ostatní věci, které jsme již ovládali. Týden před zkouškou jsem dostal ještě nabídku na nácvik na derby .. tj. procvičení všech disciplín, které se v derby objeví. Tuto nabídku jsem samozřejmě přijmul už právě proto, aby se Ares ještě před zkouškou setkal s větším počtem psů a byl tak další týden klidnější. To se nakonec i povedlo …. Cíl byl na následující víkend jasný … pokusit se udělat alespoň jedny zkoušky. Příští týden v Olovnici, kde byl sraz a nástup, jsme si vylosovali číslo 7, které spadlo do skupiny, která měla na první den speciální vodní práce. Měl jsem z toho trošku vítr jelikož Ares byl v rákosu jen jednou a to pří nácviku :-) … bohužel kolem místa bydliště se rákos nenalézá L. Ještě podotknu, že víkend zkoušek byl víkend s teplotou více jak 34 stupňů ve stínu. Voda, která byla určena pro psy, byla v autě během dvou hodin vařená. Proto jsem na jednu stranu speciální vodní práce na první den uvítal. Nebudu popisovat všechny disciplíny … jen řeknu, že ten den mi nahradil mé předchozí neúspěchy. Ares proměnil všechny své výcvikové hodiny za samé „4“. Byl jsem na něj právem pyšný … navíc se to povedlo málo psům a tak byla reálná šance se dostat do rozstřelu. Druhý den bylo snad ještě větší vedro a podzimní zkoušky nebyla vůbec sranda absolvovat. Naštěstí jsem se den před tím poučil a tak jsem do auta vzal chlaďák na vodu. Ares měl alespoň po celý den přísun chladné vody a vedro bylo rázem snesitelnější. Bohužel ten den opět nervozita udělala své … první zkouškové slídění s dohledávkou. Arese jsem pozdě připískl a tak začal běhat za kusem v trávě a nemohl ho dostat do nosu. Po dalším navedení do směru větru ho pak chytil a bážu donesl. Za větší množství povelů nám rozhodčí dali „trojku“. Při dalších disciplínách to bylo už lepší a za celé zkoušky toto byla jediná trojka, tudíž opět zkoušky v první ceně. Nedokážu popsat, jakou vnitřní radost jsem měl. Úspěšný víkend byl zakončený rozstřelem, do kterého jsme se nominovali z předchozího dne. Ares opět nechyboval a dostal od rozhodčích druhé místo a vysloužil si svůj první titul res.CACT. Nakonec jsem dostal ještě jako třešničku na dortu informaci, že vítěz je již šampion práce a tudíž mi můj res.CACT platí jako plný CACT. Můj plán „udělat alespoň jednu zkoušku“ se proměnil na něco co by mě ani ve snu nenapadlo. Co na závěr dodat …. byl to super úspěšný víkend, který mi vrátil chuť zkusit v budoucnosti zase nějakou tu zkoušku a třeba se i zúčastnit nějakého toho honu … teď už můžeme :-)